Co jsou kompetence v personalistice?
Stačí mít kvalifikaci? Nebo jsou nutné kompetence? Či snad klíčové kompetence?
Pro patřičný výkon jakékoli profese je potřeba, aby měl pracovník náležitou kvalifikaci. To znamená mít formální vzdělání, potřebné vědomosti, znalosti, zkušenosti, dovednosti a příslušná oprávnění. Kromě toho ovšem při výkonu povolání hrají roli rovněž postoje, motivace a osobnostní charakteristiky člověka na dané pozici. Všechny aspekty dohromady pak lze označit za kompetence zahrnující komplexní škálu požadavků na pracovníka.
Rozeberme si, co všechno za tím stojí.
Kompetence, klíčové kompetence, kompetenční model
Koncept kompetencí pochází ze vzdělávací sféry. Tam se tento výraz používá ve smyslu schopností, které mají za cíl vybavit všechny žáky či studenty souborem kompetencí neboli dovedností na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti.
Původ slovního spojení klíčové kompetence lze v oficiálních zdrojích nalézt téměř výhradně ve spojení s evropským referenčním rámcem celoživotního vzdělávání. Pochází z roku 2018 a stanovuje osm "klíčových kompetencí"
- gramotnost
- vícejazyčnost
- matematika, věda, technologie a technika
- digitální kompetence
- kompetence osobní, společenské a k učení se
- občanské kompetence
- podnikatelské kompetence
- kulturní povědomí a vyjádření
V etapě základního vzdělávání jsou nejčastěji za klíčové považovány kompetence k učení, k řešení problémů, komunikační, sociální a personální, občanské, pracovní a digitální. Je možné se ovšem setkat i s modifikacemi, kdy k občanské kompetenci je přidružena tzv. udržitelnost, seznam obsahuje navíc i kompetenci kulturní apod.
Obvykle jde o jakýsi flexibilní mix oblastí pro zlepšování podle principu "každý jedinec lepší – celá společnost lepší". To jistě platí i pro korporátní organizace, ovšem použití sousloví klíčové kompetence dle tohoto "vzdělávacího" výčtu není v praktické personalistice relevantní. Obrat lze samozřejmě použít v přeneseném významu na jiný specifický soubor nejdůležitějších způsobilostí v rámci firmy, není to však šťastné řešení s ohledem na vysokou náchylnost k možnému zmatení pojmů.
Do oblasti personalistiky koncept kompetencí prosákl proto, aby mohly být zohledněny rozšířené požadavky na pracovníky než jen ty striktně profesně kvalifikační. Smysluplným obratem pro použití v personalistice může být tudíž leda kompetenční model zahrnující jak tradiční kvalifikační profil, tak nadstavbové speciální způsobilosti, viz níže.
Je na místě zmínit fakt, že i nejnovější vydání norem managementu kvality jako ISO 9001 či IATF 16949 již pracují s termínem kompetence namísto původně používaných pojmů jako kvalifikace, školení a vzdělávání.
Pokud například řekneme, že osoba má mít tzv. manažerské kompetence, znamená to být standardně kvalifikován ve smyslu vzdělání, praxe, odbornosti a dovedností, zároveň však obvykle být rovněž empatický, trpělivý, mravní, charismatický, komunikativní, vůdčí atp.
Kompetence v češtině
Do každého národního jazyka přirozeně pronikají výrazy z jiných řečí. Význam jak nových, tak původních slov se v průběhu doby navíc často mění, přejímá jiné nuance anebo se používání určitých slov zcela vytratí. Mezi deseti tisíci v češtině nejfrekventovanějších slov jich zhruba 13% pochází z cizích jazyků. V případě kompetence je jejím původem latina (competens = vhodný, náležitý, příslušný), přičemž do češtiny doputoval tento výraz přes angličtinu (competence = oprávnění, schopnost, způsobilost, pravomoc, příslušnost).
Klasickými příklady slov, u nichž si málokdo uvědomí, že nemají staroslovanský základ jsou škola, košile nebo kuchyně. Na druhou stranu už dnes málokdo použije povříslo či houžev a ještě v osmdesátých letech dvacátého stolení neexistovalo kliknutí myší.
V češtině před invazí vlny profesních kompetencí byly nejustálenějšími významy tohoto slova
- schopnost
- pravomoc
Obvyklým kulantním vyjádřením něčí neschopnosti ba hlouposti býval výrok ten člověk je zcela nekompetentní.
V právní terminologii pak pojem kompetence znamená rozsah pravomocí – viz například Kompetenční zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, kterým se určují jednotlivé ústřední orgány a upravuje jejich působnost – čili pravomoci.
Profesní způsobilost a Speciální způsobilosti
Z výše uvedeného vyplývá, že používání "kompetenční" terminologie v personalistice není příliš vhodné a obecně způsobuje spíše nejasnosti. Z logiky použití je pak nejadekvátnějším českým ekvivalentem slovo způsobilost. Stejně jako kompetence obsahuje širší záběr než jen pojem kvalifikace, která je zaměřená zejména na formální osvědčení dosažených výstupů z učení, vzdělávání a praxe.
Doporučujeme proto s ohledem na zavedenou praxi a na význam zmíněných slov v českém jazyce používat následující významové souvztažnosti
Kompetenční model = Profesní způsobilost
Profesní způsobilost = Kvalifikační profil + Motivace + Kompetence
Kompetence = Speciální způsobilosti
Profesní způsobilost tedy zahrnuje komplexní požadavky na pracovníka nezbytné pro vykonávání jeho činností. Používá se zásadně v jednotném čísle, protože ji pracovník buď MÁ nebo NEMÁ a skládá se z těchto faktorů
- schopnosti – znalosti, zkušenosti a faktické dovednosti
- oprávnění – pravomoci formální nebo i neformální sebeoprávnění
- motivace – ochota a vůle dobře vykonávat činnost
- speciální způsobilosti – osobní formální a osobností charakterové vlastnosti
Schopnosti a oprávnění mají měřitelné parametry a představují tak nejracionálnější součásti profesní způsobilosti. Jsou obsaženy v Kvalifikačním profilu.
Motivace je nejobtížněji posuzovatelnou stránkou profesní způsobilosti, jelikož jde o navýsost osobní a niternou záležitost. Dá se předpokládat, že pokud člověk pracovní pozici vykonává, má k tomu přinejmenším triviální ochotu a vůli.
Speciální způsobilosti jsou dvojího druhu
- osobní formální způsobilosti jsou například způsobilost k právním úkonům, zdravotní způsobilost, čistý trestní rejstřík apod. Jsou objektivně hodnotitelné a mohou tak být součástí Kvalifikačního profilu jako požadovaná oprávnění.
- osobnostní charakterové způsobilosti jsou třeba trpělivost, odolnost vůči stresu, komunikativnost, učenlivost, empatie, pečlivost apod. Jejich ovlivňování a řízení je učiněná alchymie a nástroje k jejich hodnocení jsou například psychologické testy, assessment centra, hodnocení 360° apod.
Když řidič z povolání přijde o řidičský průkaz, pozbude tím okamžitě profesní způsobilost pro konkrétní činnost, ale může dělat něco jiného. O léta zkušeností z praxe, coby kvalifikačního požadavku, zase například nelze přijít vůbec.
Složitější je situace v případě "měkkých" osobnostních charakterových vlastností. Pokud některou člověk ztratí nebo ji nikdy ani neměl a nebylo to rozpoznáno, i to má potenciál na vznik škod. Pracovník bez vůdčích schopností (leadership) nebo analytického myšlení může dělat chybná rozhodnutí vedoucí ke ztrátám.
Kompetence v Personalio
Z uvedených důvodů Personalio "kompetenční" terminologii nepoužívá. Popis pracovního místa je založen na schématu
Profesní způsobilost = Kvalifikační profil + Motivace + Speciální způsobilosti
což přispívá k jednoznačnosti, strukturovanosti a srozumitelnosti pojmů a ke sjednocení jazyka personalistů, manažerů i řadových pracovníků.
Definujte způsobilosti vašich pracovníků efektivně v Personalio.
Související témata
Dokumenty při vzniku pracovního poměru. Jaké a proč?
Desatero adaptačního procesu.
Hodnocení zaměstnanců. Podle čeho se vlastně dělá?
Jak vytvořit dobrý popis pracovního místa.
Školení zaměstnanců a knowledge management. Efektivní spojení!